Zaspala jsem, aniž by si toho někdo všiml. Ráno bylo tak rychlé, naštěstí jsem včas zpomalila, a uvědomila si jaká jsou rána, když si přispíte - tak zářivá a příjemná, slunce mi šlo naproti a mně se nechtěla jít do toho místa obklopeného šedí. V těch místech je mi zima, ale dnes to bylo jiné. Cestou mě provázely převrácené světy a hejna holubů. Otevřela jsem dveře a uslyšela hudbu, jen ozvěnu. Stoupala jsem vzhůru, zvuk zesiloval. Až úplně nahoru a uviděla jsem spoustu zavřených, bílých dveří a slyšela zvuk kytary. Když se dveře otevřeli, poslouchali všichni a v těch chvílích jsem si uvědomila, že hudba opravdu lidi sbližuje.
Včera jsem se rozhodla, že dnes budu hledat malé zázraky, věci, které většinou přehlížíme, ale jsou krásné. (Proč bychom měli přehlížet něco krásného, jen proto že je to tu stále?) A našla jsem, chvilku, kdy jsme seděli na schodech, poslouchali a mluvili.
Žádné komentáře:
Okomentovat